Začněme značně zavádějící definicí citovanou z otevřených zdrojů: “Property management je správou obchodní, průmyslové a / nebo obytné nemovitosti. Je dosti podobný roli vedení v jakémkoli jiném podnikání. Do Property managementu spadá též vedení osobního majetku, zařízení, nástrojů a hmotného kapitálu, aktiv, která jsou získaná a využívaná pro výstavbu, opravy a údržbu až do konce uvažované životnosti. Property management zahrnuje procesy, systémy a pracovní síly nezbytné pro správu životního cyklu veškerého nabytého majetku podle výše uvedené definice včetně pořízení, kontroly, hmotné odpovědnosti, údržby, využití a dispozice”.
Z výše uvedené definice by vyplývalo, že Property management má za úkol kompletní správu a rozvoj všech typů majetků, zejména nemovitostí, a s nimi souvisejících procesů. Pokud se však zaměříme na to, kde se nejvíce Property manažeři vyskytují, zjistíme, že je to předně v USA, kde je pod pojmem Property management zahrnováno podstatně širší portfolio procesů než jinde ve světě. Všeobecně je v ostatních zemích velké procento Property manažerů zaměstnáno u realitních společností. Jejich základním úkolem je prodat či pronajmout co nejvýhodněji prostory nemovitostí. Jejich úkolem je zajistit maximální zisk na m2. Pokud bychom transponovali úlohu Property manažera do interní funkce v jakémkoliv větším podniku, jeho cílem by bylo naopak zajistit maximálně efektivní využití vlastních i pronajatých prostor. Maximální efektivitou zde nemíníme maximální „zahuštění“ pracovníků na ploše, ale optimální vyvážení prostorových potřeb konkrétních pracovníků (uživatelů nemovitostí) oproti nákladům vynakládaným na jejich zajištění. V současnosti vnímáme postupný odklon od nesmyslné minimalizace výměry na pracovníka k střídmé kombinaci různých typů pracovišť tak, aby sice docházelo k minimalizaci nároků na výměru na pracovníka, ale současně byl zajištěn potřebný komfort příslušející danému typu činnosti.
Property manažeři tak musí kombinovat cit pro prostorovou dislokaci, cit pro personální otázky a psychologii, vnímat technické aspekty bouřlivě se měnícího prostředí a spolupracovat s vedením společnosti tak, aby v kteroukoliv chvíli bylo prostředí a dislokace zaměstnanců optimálně sestavena pro potřeby základních procesů, které společnost musí zajišťovat. Jak si přiblížíme později, Property manažer musí vždy kooperovat s Asset manažerem respektive Facility manažerem, nejlépe však je pokud je tímto manažerem jedna osoba integrující všechny tři oblasti. Tuto problematiku si však rozebereme v závěru tohoto příspěvku. Vzhledem k tomu, že výše uvedená definice neodpovídá závěrům tohoto příspěvku, dovoluje si autor navrhnout definici jinou (autor přivítá v tomto oponenturu široké odborné veřejnosti i vzhledem k tomu, že by rád předložil nově koncipovanou definici pro diskuzi v připravované ISO normě „Asset management“): “Property management je obor řízení, jehož předmětem je optimální využití prostor vlastního či pronajatého majetku. Cílem Property managementu je zajištění takových prostorných podmínek, které nejlépe provozně, ekonomicky, fyzicky i psychicky vyhovují majitelům i uživatelům nemovitosti či pozemku. Property management musí úzce spolupracovat s Asset managementem respektive s Facility management při podpoře uživatelů nemovitostí/zaměstnanců společností s cílem komplexního zajištění efektivity správy prostor a majetku pro potřeby majitelů/uživatelů.”
